<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title></title>
	<atom:link href="http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://coachingteams.eu/blog</link>
	<description></description>
	<lastBuildDate>Tue, 30 Nov 2010 20:11:14 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.9.2</generator>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
			<item>
		<title>Čo je leadership?</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=533</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=533#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 30 Nov 2010 16:34:11 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Leadership]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=533</guid>
		<description><![CDATA[Poslednou dobou sa intenzívne zaoberám leadershipom a dostávam sa hlbšie a hlbšie to tejto problematiky. A čím hlbšie sa dostávam, tým sa viac pýtam sám seba&#8230;. čo je to vlastne leadership? V mojich prvotných fázach záujmu o túto tému by som leadership definoval ako dostať sa z bodu A do bodu B a viesť sa (udrzať sa) na tejto ceste. Ako príklad použijem [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p style="text-align: justify;"><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/11/vitruvianmaly.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-534" title="vitruvianmaly" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/11/vitruvianmaly.jpg" alt="" width="250" height="222" /></a>Poslednou dobou sa intenzívne zaoberám leadershipom a dostávam sa hlbšie a hlbšie to tejto problematiky. A čím hlbšie sa dostávam, tým sa viac pýtam sám seba&#8230;. čo je to vlastne leadership? V mojich prvotných fázach záujmu o túto tému by som leadership definoval ako dostať sa z bodu A do bodu B a viesť sa (udrzať sa) na tejto ceste. Ako príklad použijem svoje štúdium na vysokej škole. Chcel som mať titul, chcel som zažiť atmosféru univerzity a nakoniec som titul získal. Viedol som sa z bodu A do bodu B, ale priznám sa, škola ma nenapĺňala, chýbal mi v nej zmysel. Akoby sa vo mne raz za čas ozývala otázka „Toto je všetko, čo sa tu naučím? Nie je za tým nič viac? Prečo tu vôbec som?“</p>
<p style="text-align: justify;">V ďalšom štádiu (ktoré prišlo po pár mesiacoch) som leadership definoval ako poznanie seba samého, svojich hodnôt, svojich cieľov, vízie a poslania a schopnosť realizovať kroky, ktoré smerujú k naplneniu týchto  vnútorných potrieb.  Od marca pracujem sám na seba. Toto rozhodnutie je postavené na hlbokom sebapoznaní. Viem, čo ma napĺňa, viem, čo chcem v živote dosiahnuť, poznám aké prostredie mi vyhovuje – 3 roky som pracoval na tom, aby som sa mohol postaviť na vlastné nohy a teraz na nich stojím. Viem prečo som to spravil, viem, kto som a viem kam idem a pracujem na tom, aby som sa tam dostal a cítim na tejto ceste naplnenie aj keď nie je ľahká.</p>
<p style="text-align: justify;">V mojom súčasnom a zatiaľ poslednom štádiu štúdia a žitia leadershipu ho definujem ako schopnosť tvoriť želané výsledky kreatívnym spôsobom so získanou podporou od druhých ľudí. To je zatiaľ najvyššia forma leadershipu, ktorú vnímam. Táto definícia nie je striktne zameraná na seba samého, ale na kreativitu, na dosahovanie výsledkov a na spoluprácu. Leader už nie je osamelý pútnik, ktorý káže sám pre seba ani to nie je despotický kráľ, ktorý všetkým a aj sebe rozkáže. Leader je tvorca vzťahov, priestoru, výsledkov a je len časťou celku.  Riadi sa vnútorným kompasom, ale vníma aj potreby ostatných okolo seba. Moja posledná skúsenosť s &#8220;týmto&#8221; leaderom bola, keď som viedol v minulom týždni workshop. Mal som v sebe správu, ktorú som chcel predať ďalej, mal som svoj cieľ a pracoval som so skupinou ľudí, na ktorej som videl ich cieľ. A zistil som, že tieto ciele sú inak definované. A priznám sa v danom momente som nevedel, ako mám z touto situáciou narábať. Spätné obzretie mi však poskytlo veľa cenných postrehov a učenia a všetky tieto učenia aplikujem pri budúcom workshope. Zistil som však, že byť leaderom v kontexte celku, vnímania celku a práce s celkom, nie je ľahké (väčšinou proti sebe stojí niekoľko názorov, ktoré sú protichodné&#8230; tak ako s nimi pracovať?).</p>
<p style="text-align: justify;">Prednedávnom som realizoval krátky workshop na tému Personal Leadership, ktorý práve odráža 2. štádium a verím v to, že toto druhé štádium je nevyhnutným krokom na ceste k širšiemu uchopeniu leadershipu. Henry Kimsey House povedal: &#8220;Veľkosť leadershipu každého z nás je definovaná veľkosťou nášho sveta.&#8221;. Určite budete iným leaderom, ak váš svet je vaše ego a vaše osobné ambície a iným leaderom budete, ak váš svet sú ľudia okolo vás, spoločnosť alebo dosiahnutie nejakého cieľa spoločnými silami.</p>
<p style="text-align: justify;">Rád by som sa Vás spýtal  preto spýtal otázku &#8211; Ako pracujete na sebe v zmysle posilňovania svojho leadershipu a ako definujete svoj leadership?</p>
<p style="text-align: justify;">Teším sa na Vaše odpovede.</p>
<p style="text-align: justify;">Peter</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=533</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Lance Armstrong: Vytrvalosť</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=529</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=529#comments</comments>
		<pubDate>Thu, 21 Oct 2010 13:54:56 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Inšpirujúce príbehy ľudí]]></category>
		<category><![CDATA[Leadership]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=529</guid>
		<description><![CDATA[Lance Armstrong bol na vrchole svojej kariéry v roku 1996. V tom čase vyhral MS v cyklistike a stal sa prvým cyklistom, ktorý zarobil najväčší balík peňazí v histórii amerických cestných závodov. Okrem toho, práve podpísal 2-ročnú zmluvu s známym francúzskym tímom na 2,3 milióna dolárov.
Jeho sen o jazdení za Francúzov sa však čoskoro rozpadol. [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/lance.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-530" title="lance" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/lance.jpg" alt="" width="300" height="177" /></a>Lance Armstrong bol na vrchole svojej kariéry v roku 1996. V tom čase vyhral MS v cyklistike a stal sa prvým cyklistom, ktorý zarobil najväčší balík peňazí v histórii amerických cestných závodov. Okrem toho, práve podpísal 2-ročnú zmluvu s známym francúzskym tímom na 2,3 milióna dolárov.</p>
<p>Jeho sen o jazdení za Francúzov sa však čoskoro rozpadol.  V júli 1996 bol pripravený štartovať na Tour de France. Avšak 5 dní po štarte najznámejšej cyklistickej súťaže , no po 5 dňoch od štartu musel TdF vzdať, kvôli ťažkostiam s dýchaním. 2. októbra 1996 po rontgene sa ukázalo, že Lance má rakovinu varlat, ktorá sa mu rozšírila do pľúc a mozgu. Deň nato Lance podstúpil operáciu, kde mu doktori odoperovali navreté varlo, ktoré malo veľkosť pomaranča. Doktori predpovedali, že Lance má 50% šancu na prežitie.</p>
<p>I keď doktori neboli optimistický ohľadne šancí na udzravenie, Lance sa nikdy nevzdal. Odmalička bol trénovaný nevzdávať sa tak ľahko. Jeho matka ho vychovávala sama a neustále mu všetpovala dve veci &#8211; odhodlanie a vytrvalosť. Raz, keď sa zúčastnil triatlonu a bol už na konci so silami, ho povzbudzovala, aby dokončil triatlon chôdzou. A tak sa aj stalo, Lance došiel do cieľa ako posledný, ale nevzdal sa.</p>
<p>S rakovinou to Lance urobil obdobne. Lance vyzval svoju chorobu na súboj a vyhral. Chodieval na chemoterapiu a podstúpil niekoľko operácií. Schudol mnoho kilogramov a nebol schopný jazdiť na bicykli. Napriek tomu, duchom vstal z mŕtvych.</p>
<p>Po tom, ako skončil s chemoterapiou a zázračne sa uzdravil, sa znovu vrátil k bicyklovaniu. Jeho tréning po prekonaní rakoviny sa ukázal nadmieru prínosný, pretože zistil, že so zníženou hmotnosťou sa mohol zúčastniť dlhších typov pretekov (niekoľkodňové, týždňové&#8230;) ktoré, mu už nerobili problémy a neboli pre neho také namáhavé. Predtým sa dlhších pretekov zúčastňoval len 1x ročne (Tour) a väčšinou ich nedokončil kvôli zdravotným problémom.</p>
<p>Ako trénoval na cestách v Blue Riders Mountains pocítil, že niečo sa zmenilo. Konečne bol pripravený stať sa prvotriednym cyklistom, ktorého výkon neovplyvní charakter trate, počasie či terén. Toto svoje tušenie sa mu potvrdilo, keď v roku 1997 vyhral hneď prvú etapu Tour de France a získal žltý trikot. V prostrednej časti trati nechával vyhrávať svojich protivníkov a keď sa tour dostalo do Álp, znova uderil. V náročnom počasí Álp a v ťažkom teréne si vybudoval náskok 6 minút pred druhým závodníkom. Tento náskok si udržal až do konca Tour. V ďalších 4 rokoch na Tour de France triumfoval.</p>
<p>&#8220;Všetko je možné. Môžu vám povedať, že máte 90% šancu, 50% šancu alebo 1% šancu, ale vy musíte veriť, musíte bojovať.&#8221;</p>
<p><a href="http://www.rctm.com/showfile.php?filename=http%3A%2F%2Fwww.rctm.com%2F%2Fuploads%2Ffile-3930.wmv&amp;filetype=video">Tu si môžete pozrieť 20 minútové nádherné video o Lanceovi a jeho leadershipe.</a></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=529</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Psychologické experimenty (v češtine)</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=495</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=495#comments</comments>
		<pubDate>Sun, 10 Oct 2010 15:22:12 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Zaujímavosti]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=495</guid>
		<description><![CDATA[Faktory pomoci druhému
Začneme pěkně zostra. Co by jste udělali, kdyby jste viděli, jak na ulici někdo ubodává ženu? Pomohli by jste jí? Zavolali by jste polici? Většina z vás si zřejmě řekne, že něco by jste určitě udělali, přece bych se jen mlčky nedíval, jak někoho vraždí! Bohužel s největší pravděpodobností ano.
V roce 1964 byla [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;"><strong><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/kitty.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-497" title="kitty" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/kitty.jpg" alt="" width="200" height="236" /></a>Faktory pomoci druhému</strong></div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Začneme pěkně zostra. Co by jste udělali, kdyby jste viděli, jak na ulici někdo ubodává ženu? Pomohli by jste jí? Zavolali by jste polici? Většina z vás si zřejmě řekne, že něco by jste určitě udělali, přece bych se jen mlčky nedíval, jak někoho vraždí! Bohužel s největší pravděpodobností ano.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">V roce 1964 byla v New Yorku ubodána na ulici mladá žena jménem Kitty Genoveseová. Celkem 38 lidí přihlíželo z oken svých bytů tomu, jak ji útočník pronásledoval a třikrát napadl. Za celou tu dobu nikdo z oněch 38 lidí nepodnikl nic, aby ženě pomohl. Nikdo se nezvedl, aby z bezpečí svého bytu zavolal policii. Případ se stal symbolem demoralizujících účinku života ve velkoměstě a v důsledku toho vzniklé apatie vůči lidem a jevům kolem sebe. V psychologických kruzích však rozpoutal vášnivou diskuzi, která vedla k uskutečnění zajímavých pokusů, které odhalili, co přesně stálo za totální lhostejností oněch skoro čtyřiceti lidí.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Vědci se snažili porozumět tomu, co příznačně nazvali problém přihlížejících.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Při jednom experimentu nechali v jedné místnosti člověka, který měl předstírat epileptický záchvat. Pokud ve vedlejší místnosti byla pouze jedna pokusná osoba, v 85 procentech případů zareagovala a přispěchala na pomoc. Pokud si však účastníci experimentu mysleli, že zvuky záchvatu slyší ještě další čtyři lidé, snažili se poskytnout pomoc pouze ve 31 procentech případů. V dalším experimentu byly pokusné subjekty svědkem toho, jak se z pod dveří line dým. Pokud byli sami, ohlásili to v 75 procentech případů, ale pokud byli ve skupině, stalo se tak pouze v 35 procentech případů.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Proč se tak děje? U lidí, kteří jsou ve skupině, je zodpovědnost za jednání rozptýlena. Lidé očekávají, že zasáhne někdo jiný a to, že nikdo nic nedělá považují za důkaz, že není potřeba podnikat žádné akce a problém není problémem.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Analogicky k výše uvedenému případu Kitty Genoveseové: Interpretace „Svědkem její vraždy bylo 38 lidí a přesto nikdo nepomohl.&#8221; je mylná. Kitty nikdo nepomohl právě proto, že události přihlíželo 38 lidí. Paradoxně pokud by byla napadena na liduprázdné ulici a útoku přihlížel jen jediný člověk, měla by šanci na záchranu mnohonásobně vyšší.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Je důležité podotknout, že těch osmatřicet lidí nebylo žádným způsobem výjimečných. Byl to zcela průměrný a běžný vzorek populace, bydlících na jedné obyčejné ulici v běžné městské čtvrti. Nejednalo se o žádné duševně labilní jedince ani neměli žádný zvláštní důvod k neposkytnutí pomoci. Jinými slovy byli to lidé jako vy nebo já. Pokud by jste se jich předtím zeptali na to, zda by v takovém případě někomu cizímu pomohli, většina z nich by bez zaváhání popsala, jaké kroky by podnikli, aby ženě pomohli (zavolat policii z bezpečí svého bytu je přece otázka chvilky). Později byla v Princetonu provedena studie, která potvrdila, že problém přihlížejících lze generalizovat na libovolný vzorek populace bez nutnosti přihlédnout ke vzdělání a společenskému zařazení – a co je nejzajímavější, nezáleží ani na životním postoji a přístupu k životu!</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">&#8212;</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Na Princetonské univerzitě provedli dva vědci studii inspirovanou biblickým podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Jedná se o příběh o poutníkovi, kterého zbili a nechali ležet polomrtvého na cestě z Jeruzaléma do Jericha. Šli kolem něho dva zbožní muži, kněz a levita, ale nevěnovali mu pozornost. Jediný, kdo pomohl byl Samaritán, příslušník opovrhované menšiny, který mu obvázal rány a dopravil ho do hospody.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Psychologové se rozhodli provést pokus podobného zaměření na Princetonském teologickém semináři. Sezvali skupinu seminaristů a každého jednotlivě požádali, aby si připravil krátké vystoupení na dané biblické téma a poté přešel do vedlejší budovy, kde jej měl přednést. Cestou do budovy pak narazil každý student na postranní pěšině na schouleného muže, který předstíral bolesti – měl zavřené oči a sténal. Cílem bylo zjistit, kdo se zastaví a pomůže mu. Aby to bylo zajímavější, součástí pokusu byly tři proměnné. Zaprvé dali vědci studentům ještě před začátkem pokusu dotazník k otázce, proč se rozhodli studovat teologii. Ptali se například na to, zda jim náboženství pomáhá v osobním a duchovním růstu či jeho prostřednictvím hledají nějaký hlubší smysl života. Zadruhé se lišila témata vystoupení, někdo měl mluvit o významu profesionálních kněží pro náboženské poslání, jiným bylo předloženo ono podobenství o Samaritáovi. Lišili se i některé další pokyny, co se však ukázalo jako nejzásadnější, u části studentů se vědec na konci instruktáže podíval na hodinky a řekl „Vida, už na vás několik minut čekají. Tak rychle běžtě.&#8221; Jiným řekl: „Budou vás čekat až za pár minut, ale už by jste asi mohl jít.&#8221;</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Výsledek studie byl překvapivý. Z logického hlediska by nejspíš měli poskytnout pomoc hlavně ti, kteří se rozhodli studovat teologii právě kvůli pomoci lidem. Dále třeba ti, kterým bylo čerstvě připomenuto podobenství o Samaritánovi. Ve skutečností žádný z těchto faktorů nehrál roli. Jediné na čem opravdu záleželo, bylo to, zda student pospíchá. Ze skupiny studentů, kteří měli „zpoždění&#8221; pomohlo pouhých 10 procent. Z těch, kterým zbývalo pár minut času se zastavilo 63 procent.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Pokud stačí k ovlivnění něčeho tak důležitého taková zdánlivá maličkost, jako jestli jdete o pár minut pozdě nebo ještě máte čas, potom veškeré pokusy o absolutní popis osobnosti člověka dostávají pořádně na frak. Na předchozím případu je vidět, že mnohem víc, než na tom, jaký člověk je, záleží na konkrétní situaci. Relativními maličkostmi jsme tedy ovlivněni mnohem více, než si přiznáváme a rozhodujeme se na základě něčeho jiného, než našeho vnitřního přesvědčení. Stačí, když jdeme pozdě.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;"><strong>Sociální chování</strong></div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Na následujícím experimentu si hezky ilustrujeme, co se myslí pojmem sociální chování. Pokus je značně transparentní už jen tím, že účastníky nejsou lidé, ale opice.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Vezměte 12 opic a zavřete je do prázdné místnosti. Doprostřed místnosti postavte žebřík, který nebude dosahovat až úplně ke stropu. Nad žebřík pověste ze stropu banán a do určité výšky, ideálně těsně pod vrcholem žebříku, instalujte na stěny místnosti pohybová čidla. Pokud se čidla spustí, celá místnost bude zkropena ledovou vodou z automatických sprch na stropě.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Opice budou chvíli chodit kolem žebříku, až se některá odhodlá na něj vylézt. Poleze vzhůru k banánu a v určité výšce, ještě před dosažením banánu, spustí pohybová čidla. Celá místnost a všechny opice v ní tak zažijí nepříjemnou studenou sprchu. Postupně to vyzkouší několik opic, až se všechny naučí, že lézt po žebříku znamená trest. Kdykoliv se některá z opic přiblíží k žebříku, všichni ostatní se na ni vrhnou a začnou ji mlátit. Časem si opice drží od žebříku patřičný odstup.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Teď začne zábava. Vezměte jednu z 12 opic z místnosti pryč a nahraďte ji novou opicí. Ve chvíli, kdy si to nová opice zamíří k žebříku, aby se zmocnila banánu, ostatní opice se na ni vrhnou a začnou ji mlátit hlava nehlava. Nová opice samozřejmě absolutně netuší, co se děje a čím si trest vysloužila. Vezměte další starou opici a nahraďte ji novou. Ve chvíli, kdy se nová opice pokusí zmocnit banánu, všichni se na ni vrhnou a nejagresivnější je právě ta předchozí opice. Pokud postupně vyměníte všechny opice, máte na konci experimentu dvanáct jedinců, kteří všichni vědí, že přiblížit se k žebříku je špatné, ale nikdo neví proč.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Sociální chování je takové chování, které nepotřebuje mít jasně stanovenou příčinu, respektive je to chování, které má příčinu samo v sobě. Vyměněné opice na konci experimentu netrestají toho, kdo chce vylézt na žebřík proto, že by se báli sprchy. Oni o studené vodě nemají ani páru. Každá jednotlivá opice to dělá proto, že to dělají všichni ostatní. Důležité je uvědomit si, že i kdyby byli odstraněny sprchy nebo někdo vypnul vodu a banán by tak zůstal nechráněný, žádná opice se k žebříku stejně nepřiblíží. Ne proto, že se bojí pokropení vodou (o té neví), ale jelikož porušení pravidla znamená ze společenského hlediska trest. Mezi lidmi je tak zakořeněno spousta předsudků a zaručených pravd, které mají kořeny dávno v minulosti a dnes už dávno nemusí platit – ale kdo by to zkoumal, když ho za to ostatní jen plácnou přes prsty?</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">&#8212;</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;"><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/stanford-experiment.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-496" title="stanford experiment" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/stanford-experiment.jpg" alt="" width="250" height="224" /></a>Na naše chování ve společnosti má velký vliv to, jakou sociální roli zastáváme. Jak bylo vidět v příkladu se studenty teologie, nezáleží ani tak na vnitřním přesvědčení člověka, jako spíše na okolnostech a situaci v níž se nachází.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">V sedmdesátých letech minulého století se skupina sociálních vědců rozhodla provést experiment, který se stal jedním z nejznámějších a nejkontroverznějších psychologických experimentů vůbec. V suterénu Stanfordské univerzity vybudovali napodobeninu věznice. Na malém prostoru vytvořili blok cel, jednotlivé cely osadili na černo natřenými mřížemi a inzerátem v místních novinách hledali dobrovolníky (muže), kteří by byli ochotni se experimentu zúčastnit. Ze 75 přihlášených lidí vybrali 21, kteří se podle psychologických testů zdáli nejnormálnější a duševně nejzdravější. Náhodně vybrané polovině z nich byla uložena úloha dozorců, kteří byli odpovědni za udržování pořádku ve věznici, dostali uniformy a tmavé brýle. Druhé polovině bylo řečeno, že budou vězni. Experiment probíhal se vším všudy, takže bylo domluveno s místní policií, aby „vězně&#8221; zatkla, nasadila jim pouta, odvezla je na stanici, obvinila je ze smyšlených zločinů a vzala jim otisky prstů. Poté jim zavázali oči a dopravili je do věznice v suterénu katedry psychologie. Tam se museli svléknout, nafasovali uniformy a vězeňské číslo, které mělo sloužit po dobu experimentu jako jejich jediná identifikace.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Experiment měl původně probíhat dva týdny, ale byl předčasně ukončen po šesti dnech. Strážní se totiž rychle vpravili do role tyranů, hned první noc probudili vězně ve dvě hodiny po půlnoci, nechali je nastoupit ke zdi a nutili je dělat kliky. Ráno druhého dne se vězni vzbouřili. Strhali si čísla a zabarikádovali se v celách. Reakce dozorců vypadala tak, že vězně svlékli do naha, postříkali je hasicími přístroji a vůdce vzpoury zavřeli na samotku. V průběhu experimentu dozorci systematicky stupňovali týrání a sadistické projevy. Jeden z vězňů dostal hysterický záchvat, další museli být propuštěni kvůli „extrémní citové depresi, pláči, záchvatům vzteku a akutním úzkostným stavům&#8221;. Mezi dozorci byli lidé, kteří se považovali za pacifisty, otcové od rodin, učitelé&#8230; opět naprosto normální lidé. Zpětně měli všichni dozorci velký problém vysvětlit, proč se k vězňům chovali tak strašným způsobem a vězni byli překvapeni, jak silně na ně dolehla atmosféra vězeňského prostředí.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Závěry psychologů byly takové, že v určitých situacích jednáme bez ohledu na své vrozené dispozice. Nezáleží na tom, jestli jsme „od přírody&#8221; krutí, zda máme sklony k násilnému jednání – dokonce ani nezáleží na tom, jakou jsme měli výchovu. Geny a výchova sice do jisté míry ovlivňují, kdo jsme, ale v některých případech tyto věci ustupují do pozadí a důležité jsou převážně vnější okolnosti. Normální lidé z dobrých škol, šťastných rodin a dobrých čtvrtí jsou pak velmi výrazně ovlivněni jen změnou prostředí, ve kterém se pohybují. Stanfordský vězeňský experiment se tak stal jedním z dokladů toho, jak za nás rozhodují vnější vlivy a jak velký vliv má na naše činy to, co se od nás očekává (role, do jaké jsme postaveni).</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">
<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/Stanley_Milgram_Experiment_OBEDIENCE2.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-504" title="Stanley_Milgram_Experiment_OBEDIENCE2" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/Stanley_Milgram_Experiment_OBEDIENCE2.jpg" alt="" width="250" height="188" /></a>V roce 1963 provedl sociální psycholog Stanley Milgram šokující experiment, který ukazuje jak dalece jsou lidé schopni jednat pod vlivem cizí autority. Pomocí inzerátu v novinách slíbil účastníkům čtyři dolary za to, že se zúčastní experimentu týkajícího se učení. Účastníci byli jednotlivě představování „další pokusné osobě&#8221;, která však byla ve skutečnosti jedním z experimentátorů. Pak byli jakoby náhodně rozlosováni do dvojice učitel – žák, přičemž vše bylo zařízeno tak, aby si pokusné subjekty vylosovali kartičku s nápisem „učitel&#8221;. Učitel byl svědkem odchodu žáka do vedlejší místnosti a jeho přivázání do křesla. Učitel (pokusná osoba) byl odveden do místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měl panel s 30 tlačítky, označených 15V až 450V. 15V bylo navíc označeno slovem „Lehký šok&#8221;, 435V „Těžká rána&#8221; a poslední dvě tlačítka byla označeny pouze černými křížky. Učiteli bylo sděleno, že cílem experimentu je zjistit vliv bolesti na učení. Úkolem učitele bylo předkládat žákovi otázky a v případě chybné odpovědi mu dát šok – s každou špatnou odpovědí měl navíc zvyšovat intenzitu šoků. Experimentátor učiteli sdělil, že elektrické šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné. Ze začátku se žák pletl málo, ale s přibývající intenzitou šoků přibývalo i chyb. Žák byl samozřejmě domluven s experimentátory, žádné elektrické šoky nedostával a bolest pouze předstíral. Učitel slyšel, jak žák začíná naříkat, při 120V křičel, že ho to bolí, u 150V nechtěl pokračovat, u 180V řval, že to nemůže vydržet&#8230; U hranice 300V žák sdělil, že už nebude odpovídat, ale experimentátor, který byl s učitelem v jedné místnosti řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V slyšeli učitelé už jen ticho. Experimentátor učitele povzbuzoval slovy typu „Prosím pokračujte&#8221;, „Je nezbytné, aby jste pokračoval&#8221;, „Musíte pokračovat&#8221; apod.</p>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Všech 40 účastníků pokračovalo v experimentu až do výše 300V a 63 procent (!) z nich pokračovalo až ke konci stupnice. Přestože vyjadřovali obavy o žákovo zdraví, stačilo povzbuzení od experimentátora a pokračovali v pokládání otázek. Takový výsledek předčil nejčernější prognózy psychologů. Zpětně pokusné subjekty své chování vysvětlovali tím, že „pouze plnili příkazy&#8221;, žádný z nich ale neuvedl, že byl ke svému jednání donucen. <a href="http://www.integratedsociopsychology.net/Milgram.wmv">Zde můžete vzhlédnout videozáznam z experimentu</a>.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;"><strong>Vliv možnosti volby na rozhodování</strong></div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Nakonec něco pro obchodníky. Na reklamní sdělení jsme kvůli jejich všudypřítomnosti čím dál méně citliví a tak některé velké společnosti neváhají investovat nemalé peníze do zkoumání toho, jak spotřebitel přemýšlí a čím se mu dostat na kobylku. Jednou z nejdůležitějších oblastí, kterou musí každý obchodník řešit je, jakým způsobem zboží zákazníkovi nabídnout.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Byl proveden pokus, který dokazuje, že příliš velká volnost v rozhodování vede k tomu, že se zákazník nakonec nerozhodne pro nic. V supermarketu bylo do regálu vyrovnáno množství marmelád. Pokud si měli lidé vybrat z menšího množství různých druhů, šlo zboží relativně dobře na odbyt. Se vzrůstajícím počtem různých příchutí a variací prodej postupně klesal, až se při počtu zhruba 38 typů stali marmelády nejméně prodávaným zbožím v obchodě. Ukázalo se, že nejoptimálnější je mít v sortimentu pouhé čtyři typy marmelád – pokud si lidé vybírali jen ze čtyř různých druhů, prodávali se marmelády nejlépe.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Známý deník The Economist vymyslel zajímavý experiment s předplatným. Výsledky jsou znepokojivé – přinejmenším pro běžného spotřebitele.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Deník svým čtenářům nabídl tři různé varianty předplatného. Měli možnost předplatit si deník buď za 59 dolarů v elektronické formě na internetu nebo za 125 dolarů v tištěné podobě anebo za 125 dolarů dohromady jak na internetu tak v tištěné podobě. Prostřední volba je očividně nelogická, pokud investujete 125 dolarů, proč by jste měli chtít jen tištěnou verzi deníku? Podle očekávání tak první možnost (za 59 dolarů v elektronické podobě) zvolilo 16 procent předplatitelů, prostřední možnost žádný a třetí možnost (za 125 dolarů oboje) 84 procent předplatitelů.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Možnost prostřední (zdánlivě nelogické a zbytečné) volby se však ukázala jako naprosto klíčová. Deník odstranil prostřední možnost (za 125 dolarů jen tištěná podoba) a nechal první a třetí variantu (59 dolarů elektronické předplatné, 125 elektronické i tištěné). Tehdy se poměr obrátil a elektronickou variantu zvolilo 68 procent předplatitelů (předtím to bylo 16 procent!) a variantu kombinace tištěné a elektronické podoby jen 32 procent. (předtím 84 procent!)</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Závěr, který odborníci z The Economist ze zmíněného experimentu odvodili je, že některé zdánlivě zbytečné volby mají zcela zásadní vliv při rozhodování zákazníka. Prostřední, nelogická možnost totiž pomohla lidem s rozhodnutím, co vlastně chtějí. Navedla je na tu „správnou&#8221; (dražší) variantu a přestože sama o sobě nepřinesla zisk (nikdo si neobjedná deník jen v tištěné podobě, když má za stejnou cenu i elektronickou), v konečném důsledku sehrála roli důležitého zprostředkovatele.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Obdobně dopadl pokus, při kterém měli testované subjekty (ženy) rozhodnout, který z dvou mužů na fotografiích je hezčí. Cílem bylo zjistit, zda má na atraktivitu člověka vliv možnost volby méně přitažlivého jedince. Pokusným osobám byly předloženy obrázky můžu, říkejme jim Jerry a Tom, u nichž měli ženy rozhodnout, který z nich jim připadá přitažlivější. Oba muži dopadli v hodnocení přibližně stejně.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Experimentátoři však vzali Jerryho a v počítačovém programu na úpravu fotek Jerryho „znetvořili&#8221;. Zkroutili mu obličej, zvětšili nos, vytvarovali tupé čelo apod. Pokud pak upravenou fotografii Jerryho zařadili do výběru (k normálnímu Jerrymu a normálnímu Tomovi přibyl ještě ošklivý Jerry), došlo k tomu, že neupravený Jerry dosahoval mnohem lepšího hodnocení. To samé udělali s Tomem (trojice fotografií tak byla normální Jerry – normální Tom – ošklivý Tom) a efekt byl opačný – většině žen se líbil Tom.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Je vidět, že to, co nám připadá při rozhodování jako nejdůležitější (reálná přitažlivost dané osoby) je irelevantní a doopravdy záleží opět jen na kontextu dané situace. Tedy pokud budeme mít na výběr z více možností, z nichž důležité (přijatelné) jsou pro nás pouze dvě z nich a ostatním jakoby nevěnujeme pozornost, mohou to být právě ty „bezvýznamné&#8221; faktory, které ovlivní konečný výsledek. Dá se tedy říct, že nevíme, co chceme a neznáme vlastní priority a kritéria, podle kterých se rozhodujeme. To, že si pak v obchodě koupíme ten či onen výrobek může být důsledek něčeho jiného, než že jsme tak unešení kvalitami toho kterého produktu.</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">&#8212;</div>
<div id="_mcePaste" style="text-align: justify;">Shrnuto a podtrženo, mezi tím, jak si myslíme, že bychom se chovali a jak se pak chováme je propastný rozdíl. Přesvědčení, že rozhodujeme sami za sebe je mylné. Naše jednání určují faktory, které si neuvědomujeme a jimž přikládáme malou nebo žádnou váhu. Vliv genů a výchovy je přeceňován. Pojem „hodný/zlý člověk&#8221; je relativní, stejně jako většina povahových vlastností. Jestli chcete mít úspěch u žen, sežeňte si ošklivého dvojníka.</div>
<div style="text-align: justify;"></div>
<div style="text-align: justify;">Zdroj: <a href="http://mordemy.bloguje.cz/828909-psychologicke-experimenty.php">http://mordemy.bloguje.cz/828909-psychologicke-experimenty.php</a></div>
</div>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=495</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
<enclosure url="http://www.integratedsociopsychology.net/Milgram.wmv" length="85578157" type="video/x-ms-wmv" />
		</item>
		<item>
		<title>Ako podporiť kreativitu</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=487</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=487#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 05 Oct 2010 10:36:02 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Kreativita]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=487</guid>
		<description><![CDATA[Jedného dňa sa hrnčiar rozhodol svojich učňov rozdeliť na dve skupiny. &#8220;Aby ste dostali jednotky&#8221; povedal &#8220;každý zo skupiny A musí pracovať na dokonalom hrnci. Každý zo skupiny B musí len použiť 4 kg hliny.&#8221; Prvá skupina sa s touto úlohou trápila. Pracovali niekoľko dní na stále tom istom hrnci. Väčšina z nich neuspela a [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/krativita.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-488" title="krativita" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/krativita.jpg" alt="" width="250" height="206" /></a>Jedného dňa sa hrnčiar rozhodol svojich učňov rozdeliť na dve skupiny. &#8220;Aby ste dostali jednotky&#8221; povedal &#8220;každý zo skupiny A musí pracovať na dokonalom hrnci. Každý zo skupiny B musí len použiť 4 kg hliny.&#8221; Prvá skupina sa s touto úlohou trápila. Pracovali niekoľko dní na stále tom istom hrnci. Väčšina z nich neuspela a nevyrobili dokonalý hrniec.</p>
<p>Tí čo boli v druhej skupine, spracovali veľa hliny a často-krát zlyhali. No zároveň sa učili, opakovali a zlepšovali sa. Na konci väčšina z nich mala niekoľko perfektných hrncov.</p>
<p>A tak je to aj z kreativitou. Málokedy sa dostaví, keď si poviete: „Chcem vytvoriť dokonalý program alebo dokonalý obraz alebo dokonalý tanec.“. Sami sa v ten moment pritlačíte do kúta a ste nútený byť kreatívny. Kreativita má svoj vývoj, vyžaduje si svoj čas. Najlepšie nápady k Vám môžu prísť v tých najneočakávanejších okamihoch. Ja sám rád rozmýšľam pri behaní, kedy ma napadá najviac kreatívnych myšlienok. Môj známy, ktorý pracuje v kreatívnom priemysle na otázku jeho šéfov „Ako by sme mohli zlepšiť naše výstupy?“ povedal „Nechajme si viac času na kreatívne spracovanie a nenúťme sa k výsledku okamžite. Netlačme sa k nútenej kreativite tým, že sľúbime klientovi výsledok za 3 dni. To zlepší naše výstupy, aj ich kvalitu.“.</p>
<p>Tak ako vlastne s kreativitou pracovať? Čo sa dá robiť pre to, aby sme podporili kreatívny proces?</p>
<ol>
<li><strong>Nikdy nebudete mať perfektné prostredie</strong> pre kreativitu a to znamená, že čokoľvek sa deje okolo vás môžete využiť ako nástroj k tomu, ako byť kreatívny.</li>
<li><strong>Používajte to, čo momentálne máte</strong>. Nečakajte na perfektné nadstavenie či materiály. Netrápte sa kvôli „správnemu peru“. Použite rúž na pery a papierový kapesník, alebo dýchnite na okno a napíšte tam niečo prstom, len to dostaňte von!</li>
<li><strong>Kreslite obrázky</strong>. Nemusíte vždy nutne používať slová. Používajte farby, tváre, tvary, morseovku, semafór.. čokoľvek. Slová vychádzajú z ľavej analytickej časti mozgu, obrázky sa rodia v pravej kreatívnej časti mozgu.</li>
<li><strong>Nezáleží na tom, aby to dávalo zmysel</strong>. Nesnažte sa byť múdry. Kašlite na to, že váš výtvor vyzerá šialene, alebo či vy vyzeráte ako čudák. Riešenie sa vôbec nemusí vzťahovať na problém.</li>
<li><strong>Panikárte! Relaxujte</strong>. Spanikárte! Čo z toho vzniklo? Možno to vyzerá šialené alebo nečitateľné. Potom zavrite svoje oči, zhlboka sa nadýchnite a pozrite sa na to. Vypnite okolitý svet. Čo vidíte svojím tretím okom? Napíšte si to. Používajte svoj mentálny stav ako nástroj, ktorý vás dokáže spojiť s rôznymi energiami.</li>
<li><strong>Prázdno v mysli</strong>. Ak máte blok a nedarí sa vám myslieť, tak ho jednoducho vyplňte. Napíšte, čo máte na mysli alebo čo ste si práve všimli. Niečím začnite.</li>
<li><strong>Robte hluk</strong>. Kričte, smejte sa, pískajte si, škriekajte. Predstavte si, že ste na hudobnej show.</li>
<li><strong>Zmeňte svoj postoj tela</strong>. Predstierajte, že ste pes, malé dieťa, šašo alebo astronaut. S čím by prišli oni?</li>
<li><strong>Kradnite z prostredia</strong>. Odpisujte od kolegu. Čo máte na spodku topánky? Pozrite sa hore. Pozrite sa dole. Čo má oblečené tá žena? Kto šoféruje to auto? Aké oblaky sú na oblohe? Pozerajte sa okolo seba, až dokým vám niečo neudrie do očí.</li>
<li><strong>Svoje ego odložte nabok</strong>. Môžete byť géniom neskôr. Teraz na to nie je čas. Skúste prísť s nejakým strašnými nápadmi. Čo najviac sa snažte prísť na tie najhoršie nápady.</li>
</ol>
<p>Skúste niektorú  z týchto jednoduchých metód a možno budete prekvapený výsledkom.</p>
<p>Peter</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=487</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Telo bez hraníc 2</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=484</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=484#comments</comments>
		<pubDate>Mon, 04 Oct 2010 18:13:32 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[No limits]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=484</guid>
		<description><![CDATA[Opäť pridávam jedno video zo série No limits. Fascinuje ma, čoho je človek schopný. Ako sa dokáže prispôsobovať a tvoriť. A naše telo je zázrak &#8211; je krehké, ale zároveň pružné, ohybné a neskutočne rýchle. Toto video je dôkaz toho, že tréningom a disciplinovanosťou dokážeme čokoľvek. Užite si tieto neskutočné kúsky, ktoré predvádzajú títo ohybný [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/salto.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-485" title="salto" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/10/salto.jpg" alt="" width="267" height="200" /></a>Opäť pridávam jedno video zo série No limits. Fascinuje ma, čoho je človek schopný. Ako sa dokáže prispôsobovať a tvoriť. A naše telo je zázrak &#8211; je krehké, ale zároveň pružné, ohybné a neskutočne rýchle. Toto video je dôkaz toho, že tréningom a disciplinovanosťou dokážeme čokoľvek. Užite si tieto neskutočné kúsky, ktoré predvádzajú títo ohybný chlapci.</p>
<p><object classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" width="480" height="385" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=6,0,40,0"><param name="allowFullScreen" value="true" /><param name="allowscriptaccess" value="always" /><param name="src" value="http://www.youtube.com/v/7M6zTEMjEf4?fs=1&amp;hl=sk_SK" /><param name="allowfullscreen" value="true" /><embed type="application/x-shockwave-flash" width="480" height="385" src="http://www.youtube.com/v/7M6zTEMjEf4?fs=1&amp;hl=sk_SK" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true"></embed></object></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=484</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Keď behám</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=478</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=478#comments</comments>
		<pubDate>Thu, 30 Sep 2010 08:20:49 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Len tak]]></category>
		<category><![CDATA[Zaujímavosti]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=478</guid>
		<description><![CDATA[Zhruba pred mesiacom som začal skoro ráno behávať. A objavil som pri tom mnoho zaujímavých vecí. Dnešný deň bol výnimočný tým, že som behal zhruba po 7 dňoch (bol som trochu chorý a nechcel som behávať). Vstať o 6 ráno bolo utrpenie. V mojej hlave bol zápas behanie (poď behať) verzus teplá posteľ (zostaň spať). Nakoniec som si prikázal [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p style="text-align: justify;"><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/behanie.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-479" title="behanie" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/behanie.jpg" alt="" width="280" height="245" /></a>Zhruba pred mesiacom som začal skoro ráno behávať. A objavil som pri tom mnoho zaujímavých vecí. Dnešný deň bol výnimočný tým, že som behal zhruba po 7 dňoch (bol som trochu chorý a nechcel som behávať). Vstať o 6 ráno bolo utrpenie. V mojej hlave bol zápas behanie (poď behať) verzus teplá posteľ (zostaň spať). Nakoniec som si prikázal vstať a vybral som sa behať a pripomenul som si znova po dňoch oddychu, aké to je, keď sa deň začne pohybom. Je to prosté skvelé!</p>
<p style="text-align: justify;"><strong>Naše telo je úžasný stroj a omnoho úžasnejšie je ho spoznávať</strong>. S tým, ako som začal behávať, som začal sledovať aj svoje telo &#8211; od momentu, keď sa zobudím až po moment, keď si dám sprchu po behaní. Najprv je moje telo akoby schúlené, prispané a slabé. Potom sa postavím, opláchnem si tvár vodou a telo pookreje. Spadne zo mňa potreba spať. Vybehnem von a precvičím sa. Vtedy je telo ešte tvrdé a nepružné, niekoľkokrát sa zhlboka nadýchnem a vydýchnem a telo sa mi akoby rozširuje.  Začínam bežať. Po nejakej chvíli automaticky vypnem hruď, začínam pravidelne dýchať a telo sa dostáva do určitého pohybu, ktorý sa pravidelne opakuje. Z tela sa zrazu stáva stroj. Dych mám pravidelný a ustálený. Prichádza kopec, nohy mi oťažievajú a ťažšie sa mi dýcha. Moja myseľ je vtedy plná bolestných myšlienok a z behania sa stáva boj. Po určitej dobe však už moje telo pracuje samostatne, ako zotrvačník. Proste beží. Únava je preč a moja myseľ je čistá.</p>
<p style="text-align: justify;">Tak tomu bolo aj dnešné ráno. Bežal som a hlava už bola prázdna. Prvé krásne zistenie je to, že pri fyzickom pohybe mi prichádzajú na myseľ samé úžasné veci (inak povedané nenútim sa myslieť a v tom momente nápady a myšlienky prichádzajú sami od seba, väčšinou sú to myšlienky ohľadne vecí, ktoré sa mi dejú v živote). Na myseľ mi prišli veci ohľadne 1 workshopu a určite ich použijem! Druhé zistenie súvisí s pozornosťou. Vždy sa počas behania hrám so svojou pozornosťou. Cielene ju smerujem na rôzne veci. Sústreďujem na svoj na dych – zistil som, mi to pomáha skludniť svoju myseľ. Pozorujem svoje chodidlá. Cítim to, ako našlapujem, keď behám. Vnímam to, ako mám napnuté svaly v lýtkach a uvoľňujem ich. Z týchto pozorovaní som zistil, že telo ma automatickú funkciu naladiť sa na optimálny prirodzený pohyb, kedy všetko ide tak, ako má. Dnes som vyskúšal bežať poslepiačky (že čo sa stane) a nasmeroval som svoju pozornosť do pocitov, intuície a dôvery. Bola predo mnou rovná cesta a ja som pri behu zavrel oči.  Prvá myšlienka bola – „pozor aby si nespadol!“. Moja pozornosť sa automaticky preniesla do nôh, ktoré veľmi opatrne zisťovali po akom povrchu bežím. Bolo úžasné zistiť, čo mám vlastne pod nohami – tu je hrboľ, tu je to šikmé, tu je rovinka. <strong>Nepozerať sa mi vlastne pomohlo vidieť viac</strong>. Nie je to paradox? Zlepšili sa mi ostatné zmysly, lepšie som cítil, vnímal a počul (Slepci to majú práve tak. Tým, že im chýba 1 zmysel, kompenzujú to ostatnými&#8230; Niekedy by sme mali byť slepí, aby sme viac počúvali.). Bežal som intuitívne a vždy som otvoril oči v správny čas!</p>
<p style="text-align: justify;">Dnes som si dal úlohu a možno bude inšpiratívna aj pre vás. Dnes mám sedenie s klientkou a rozhodol som sa, že budem celý čas koučovať o šatkou na očiach. Chcem si totižto precvičiť iné zmysly, aby som ju viac vnímal a cítil, než videl, aby som ju viac počúval a viac dal na to, čo je očiam neviditeľné.</p>
<p style="text-align: justify;">Zajtra vám napíšem aké to bolo.</p>
<p style="text-align: justify;">PS. Dnes ráno som čítal tento citát:<br />
&#8220;Nerobievam tú istú vec dvakrát. Je to moja stratégia, ako sa nútim neuviaznuť v osobnom pohodlí. Nechce sa mi opakovať svoje osobné skúsenosti, či už boli úspešné alebo nie. Nemôžete si dovoliť uspokojiť sa s tým, v čom sa cítite dobre, pretože potom nebudete chcieť robiť nič iné&#8230;&#8221; Twyla Tharp, tanečníčka a choreografka.</p>
<p style="text-align: justify;">Poďme teda dnes skúsiť niečo spraviť inak od toho, ako to robievame vždy!</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=478</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Nemám čas!</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=474</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=474#comments</comments>
		<pubDate>Thu, 16 Sep 2010 10:49:53 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Coaching]]></category>
		<category><![CDATA[Leadership]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=474</guid>
		<description><![CDATA[Za posledné mesiace som túto vetu počul snáď stokrát. Momentálne oslovujem ľudí s ponukou individuálneho koučingu a mnohí prejavia záujem – koučing vnímajú ako cennú a pre nich prínosnú, cenovo prijateľnú službu, ale má to jeden háčik – „Pán Repčík, momentálne na to nemám čas.“ A moja otázka je:  Na čo momentálne nemáte čas?
Pretože začať s koučingom ste chceli kvôli [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/nemam-cas.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-475" title="nemam cas" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/nemam-cas.jpg" alt="" width="200" height="155" /></a>Za posledné mesiace som túto vetu počul snáď stokrát. Momentálne oslovujem ľudí s ponukou individuálneho koučingu a mnohí prejavia záujem – koučing vnímajú ako cennú a pre nich prínosnú, cenovo prijateľnú službu, ale má to jeden háčik – „Pán Repčík, momentálne na to nemám čas.“ A moja otázka je:  <strong>Na čo</strong> momentálne nemáte čas?</p>
<p>Pretože začať s koučingom ste chceli kvôli niečomu: kvôli profesnému rastu, kvôli naplneniu si svojho sna, kvôli riešeniu vzťahu, ktorý je pred krachom alebo len kvôli osobnej spokojnosti. Nemáte čas na to, čo je pre vás podstatné a dôležité, pretože sa práve teraz stalo niečo „významné“ čomu sa musím „prioritne“ venovať. „Ozvem sa Vám, keď budem mať viac času.“ Dovoľte mi položiť vám ďalšiu otázku: Kedy to bude? Dokedy budete dávať prednosť veciam, ktoré sa náhodne pred Vami objavia a odvádzajú vašu pozornosť z vecí, ktoré sú pre vás podstatné? Keď budete mať čas možno zistíte, že už je neskoro.</p>
<blockquote><p>Áno, keď budem mať čas, keď budem mať peniaze, keď budem pripravený, keď  si kúpim dom, keď toto a keď tamto tak potom budem mať čas na seba, na svoju rodinu, na svoje záľuby, na svoj život.</p></blockquote>
<p><strong>Nemám čas</strong> vnímam len ako vetičku, ako parazita, na ktorého sme si v dnešnej dobe všetci zvykli a naučili sme sa s ním žiť. Je to strašne ľahké povedať, že nemám čas. Poviem Vám jednu vec, pokiaľ my ľudia máme možnosť voľby, tak vždy budeme mať čas. A mať čas nie je zas taký problém. Treba len spraviť voľbu, že čas mať budem. Asi sme sa len zriekli voľby a to ma mrzí.</p>
<p>Prednedávnom som začal chodiť behávať o 6:00 ráno. Poviem Vám nie je to ľahké. Ale  dlho som ostatným rozprával, že na behanie nemám čas, pretože musím pracovať. Momentálne sa z môjho behania stal zvyk a ja sa cítim omnoho lepšie ako predtým. Lepšie sa mi pracuje a som výkonnejší. Tým pádom končím svoju prácu skôr ako predtým. Zrazu mám viac času, len kvôli jednej veci, na ktorú som si urobil čas.</p>
<p>Zvážte svoj čas a dôležitosť toho, do čoho ho investujete! <strong>VY STE PÁNMI SVOJHO ČASU A NIKTO INÝ!</strong></p>
<p>Spravte si tabuľku, kde si napíšete, ako vyzerá váš deň vzhľadom na investovaný čas a jeho dôležitosť (1-10, kedy 1 je najmenej dôležité a 10 je najviac dôležité). Pridajte si ďalšiu kolonku a do nej si napíšte aký je výstup z činností, do ktorých investujete svoj čas a do poslednej napíšte v čom vás daná činnosť napĺňa.</p>
<table border="1" cellspacing="0" cellpadding="0" width="640">
<tbody>
<tr>
<td width="102" valign="top"><strong>Činnosť</strong></td>
<td width="102" valign="top"><strong>Čas</strong></td>
<td width="102" valign="top"><strong>Dôležitosť</strong></td>
<td width="173" valign="top"><strong>Výstup (čo mi to   dáva, čo mi to berie)</strong></td>
<td width="161" valign="top"><strong>Moje naplnenie</strong></td>
</tr>
<tr>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="173" valign="top"></td>
<td width="161" valign="top"></td>
</tr>
<tr>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="173" valign="top"></td>
<td width="161" valign="top"></td>
</tr>
<tr>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="102" valign="top"></td>
<td width="173" valign="top"></td>
<td width="161" valign="top"></td>
</tr>
</tbody>
</table>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=474</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Robert Fulghum: Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v materskej škole</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=470</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=470#comments</comments>
		<pubDate>Fri, 10 Sep 2010 14:02:57 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Knihy]]></category>
		<category><![CDATA[Len tak]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=470</guid>
		<description><![CDATA[
Príde mi to zvláštne, že ku krásnym knihám sa dostávame tak nejak postupne, že tieto knihy prichádzajú v pravý čas a veľa nám povedia. Možno by mali byť tieto knihy v povinnej literatúre a učitelia by nám ich mali odporúčať. Alebo je to tak, že sa páčia iba mne a ja zažívam takú nostalgickú náladu [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/fulgum.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-471" title="fulgum" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/fulgum.jpg" alt="" width="200" height="160" /></a></p>
<p>Príde mi to zvláštne, že ku krásnym knihám sa dostávame tak nejak postupne, že tieto knihy prichádzajú v pravý čas a veľa nám povedia. Možno by mali byť tieto knihy v povinnej literatúre a učitelia by nám ich mali odporúčať. Alebo je to tak, že sa páčia iba mne a ja zažívam takú nostalgickú náladu vždy, keď čítam niečo tak pôsobivé. Tu je pre vás krátky úryvok z knižky Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v materskej škole od Roberta Fulghama. Pekné čítanie.</p>
<p>&#8220;PO MNOHO ROKOV som sa vždy na jar rozhodol, že spíšem svoje osobné presvedčenia &#8211; také krédo. Keď som bol mladší, zaberal môj zoznam niekoľko stránok. Snažil som sa nič nevynechať, zabrúsil som do všetkého.</p>
<p>Pripomínalo to súdny spis, ako keby slova mohli vyriešiť všetky rozpory zmyslu bytia. V posledných rokoch je krédo stále kratšie &#8211; niekedy je cynické,  niekedy komické, inokedy láskavé, ale stále na ňom pracujem. Nedávno som si predsavzal, že krédo zjednoduším, aby sa spratalo na jednu stránku.</p>
<p>Uvedomujem si, že toto predsavzatie je naivne idealistické.</p>
<p>To, že by som mal byt stručnejší, ma napadlo pri benzínovej pumpe. Naplnil som nádrž svojho starčeka superskvelou vysokooktánovou šťavou. Moja rachotina si s tým nevedela rady a behal jej z toho mráz po chrbte &#8211; na každej križovatke prskala a pri jazde z kopca sa ozývalo grganie.</p>
<p>Chápal som to. Môjmu mozgu aj mojej duši sa občas stáva niečo podobné. Presýtenie informáciami a po chrbte mi potom behá existenciálny mráz &#8211; prskám na každej križovatke života, kde sa musím nejako rozhodnúť, a buď toho viem príliš, alebo naopak málo. Zmapovaný život nie je žiadna sranda.</p>
<p>Vtedy som pochopil, že už poznám väčšinu z toho, čo je k zmysluplnému životu potrebné &#8211; a že to nie je až také ťažké. VŠETKO TO VIEM.</p>
<p>A viem to už veľmi dlho. Žiť podľa toho &#8211; to už je niečo iné, však? Toto je teda moje krédo:</p>
<p>VŠETKO, ČO NAOZAJ POTREBUJEM VEDIEŤ o tom, ako žiť, čo robiť a ako vôbec byť, som sa naučil v materskej škôlke. Múdrosť ma nečakala na vrchole hory zvanej postgraduál, ale na pieskovisku v nedeľnej škole. Toto som sa tam naučil:<br />
So všetkým sa rozdeľ.<br />
Hraj fér.<br />
Nikoho nebi.<br />
Vráť veci tam, kde si ich našiel.<br />
Upratuj po sebe.<br />
Neber nič, čo ti nepatrí.<br />
Keď niekomu ublížiš, povedz prepáč.<br />
Pred jedlom si umy ruky.<br />
Splachuj.<br />
Teplé koláčiky a studené mlieko ti urobia dobre.<br />
Ži vyrovnane &#8211; trocha sa uč a trocha premýšľaj a každý deň trochu maľuj, kresli, spievaj, tancuj, hraj sa a pracuj.<br />
Každý deň popoludní si zdriemni.<br />
Keď vyrazíš do sveta, daj si pozor na autá, chyť sa niekoho za ruku a drž sa s ostatnými pohromade.<br />
Neprestávaj žasnúť.<br />
Spomeň si na semienko v plastovom kelímku &#8211; korienky mieria dolu a rastlinka stúpa nahor a nikto vlastne nevie ako a prečo, ale my všetci sme tiež takí.<br />
Zlaté rybičky, škrečkovia a biele myšky a dokonca aj to semienko v kelímku &#8211; všetci zomrú. My tiež.<br />
A nikdy nezabudni na detské obrázkové knižky a prvé slovo, ktoré si sa naučil, najväčšie slovo zo všetkých &#8211; DÍVAJ SA.</p>
<p>Všetko, čo potrebujete vedieť, tam niekde je. Slušnosť, láska a základy hygieny. Ekológia, politika, rovnosť a rozumný život.<br />
Vyberte si ktorékoľvek z týchto pravidiel a povedzte to zložitými dospelými výrazmi a vztiahnite si to na svoj život v rodine alebo v práci, na svoju vládu alebo na svoj svet a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A predstavte si, o čo by bol lepší svet, keby sme si všetci &#8211; na celom svete &#8211; každý deň o tretej poobede dali koláčik a mlieko a potom si ľahli a zdriemli si s vankúšikom pod hlavou. Alebo keby základnou politikou všetkých vlád bolo vždy vracať veci naspäť a upratovať po sebe.<br />
A stále ešte platí &#8211; bez ohľadu na to, koľko máte rokov &#8211; že keď vyrazíte do sveta, najlepšie je chytiť niekoho za ruku a držať sa pohromade.&#8221;</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=470</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Muž, ktorý sadil stromy</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=454</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=454#comments</comments>
		<pubDate>Sun, 05 Sep 2010 20:13:37 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Storytelling - príbehy na zamyslenie]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=454</guid>
		<description><![CDATA[Dnes som si konečne pozrel tento krásny krátky animovaný film natočený podľa novely Jeana Giona. Už pred rokom som si chcel tento film stiahnuť a pozrieť si ho. Vtedy som len letmo zachytil jeho názov a zabudol som naň. Pred pár dňami sa mi znovu objavil pred očami a už som nečakal a hneď si [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/muz.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-458" title="muz" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/muz.jpg" alt="" width="272" height="185" /></a>Dnes som si konečne pozrel tento krásny krátky animovaný film natočený podľa novely Jeana Giona. Už pred rokom som si chcel tento film stiahnuť a pozrieť si ho. Vtedy som len letmo zachytil jeho názov a zabudol som naň. Pred pár dňami sa mi znovu objavil pred očami a už som nečakal a hneď si ho stiahol.</p>
<p><em>„Aby sa v povahe človeka mohli skutočne prejaviť výnimočné vlastnosti, musíme mať šťastie dlhé roky pozorovať, čo ten človek robí. Ak v tejto práci nieto ani náznak egoizmu, ak ideál, ktorý touto prácou prežaruje, prýšti z bezpríkladnej šľachetnosti, ak je teda absolútne isté, že človek nečaká nijakú odmenu, ak navyše táto práca zanechá vo svete nezmazateľnú pečať, človek sa bez rizika omylu náhle ocitne pred nezabudnuteľným ľudským charakterom.” (Jean Giono – Muž, ktorý sadil stromy)</em><br />
<object id="video" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" width="595" height="490" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=6,0,40,0"><param name="data" value="http://video.google.com/googleplayer.swf?docid=3951088333019987494&amp;hl=un" /><param name="src" value="http://video.google.com/googleplayer.swf?docid=3951088333019987494&amp;hl=en" /><embed id="video" type="application/x-shockwave-flash" width="595" height="490" src="http://video.google.com/googleplayer.swf?docid=3951088333019987494&amp;hl=en" data="http://video.google.com/googleplayer.swf?docid=3951088333019987494&amp;hl=un"></embed></object></p>
<p>Slávny kanadský filmár Frédéric Back podľa tejto novely v roku 1987 natočil tento polhodinový animovaný film, ktorého premiérové uvedenie na filmovom festivale v Montreale bolo odmenené polhodinovým potleskom. Film bol ocenený Oscarom.</p>
<p>Novelu napísal v roku 1953 Jean Giono a nie je veľmi známa. Napriek tomu sa kniha rozšírila do celého sveta. Dostalo sa jej veľkého uznania a bola preložená do trinástich jazykov. Kládlo sa mnoho otázok v súvislosti s osobou Elzéarda Bouffiera a lesom vo Vergonse. Hoci muž, ktorý sadil duby je vymyslený, obrovské úsilie o zalesnenie tejto oblasti v roku 1880 bolo skutočnosťou. Pred I. svetovou vojnou tu bolo sto tisíc hektárov zalesnených borovicou čiernou a smrekovcom opadavým. Dnes tieto lesy menia ráz krajiny a vodné pomery celej oblasti. Nasleduje text dopisu, ktorý Jean Giono o tejto novele napísal pánovi Valdeyronovi, riaditeľovi Vôd a lesov v Digne, v roku 1957:</p>
<blockquote><p>Vážený pane!<br />
Je mi ľúto, že Vás sklamem, ale Elzéard Bouffier je vymyslenou postavou. Zámerom bolo podporiť vzťah k výsadbe stromov alebo presnejšie dať podnet k ich sadeniu (čo bola vždy jedna z mojich najväčších túžob). Dnes, hodnotiac výsledok, sa zámer odzrkadľuje v tejto vymyslenej postave. Text, ktorý ste čítali v «Trees and Life» (americký časopis &#8211; pozn. prekl.) bol preložený do dánčiny, fínčiny, švédčiny, nórčiny, angličtiny, nemčiny, ruštiny, češtiny, maďarčiny, španielčiny, taliančiny, hebrejčiny a poľštiny. Súhlasil som s voľným publikovaním týchto prekladov. Raz ma jeden Američan požiadal o súhlas s vytlačením a rozdaním 100.000 kópií, samozrejme súhlasil som. Záhrebská univerzita prekladá tento text do srbochorvátčiny. Na tento môj článok som zvlášť hrdý. Nezískal som zaň ani korunu, ale dokázal práve to , kvôli čomu bol napísaný. 		     Rád by som sa s Vami stretol, ak je to možné a porozprával sa najmä o praktickom využití tohto článku. Som presvedčený, že nadišiel čas na «vládu stromov» hoci «vláda» zdá sa nie je to najvhodnejšie slovo.		S priateľským pozdravom!<br />
Jean Giono</p></blockquote>
<p>Teraz píšem tento krátky článok a chcem sa s vami podeliť o tieto myšlienky, o toto dielko. Je to krásny pocit vnímať človeka, ktorý prispieva bezostyšne prírode, ostatným a svetu. Jednoduchosť dávania plní ľudské srdcia a otvára nové možnosti, o ktorých sa nám predtým ani nesnívalo.</p>
<p>Peter</p>
<p><a href="http://www.megaupload.com/?d=H1A8MYQW">Muz, ktery sazel stromy</a></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=454</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Bezradnosť</title>
		<link>http://coachingteams.eu/blog/?p=450</link>
		<comments>http://coachingteams.eu/blog/?p=450#comments</comments>
		<pubDate>Fri, 03 Sep 2010 05:36:32 +0000</pubDate>
		<dc:creator>admin</dc:creator>
				<category><![CDATA[Tvorba]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://coachingteams.eu/blog/?p=450</guid>
		<description><![CDATA[Druhýkrát v živote ma navštívila bezradnosť. Prišla zase neohlásene, vo  veľkom štýle. Rozleteli sa dvere a ona natešene roztiahla ruky, ako by ma chcela  objať a povedala (spôsobom akým sa zdravia starí priatelia po rokoch): “Dlho sme  sa nevideli!” a začala sa šielene smiať.
Keď som ju zbadal, oči sa mi zaliali  [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><a href="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/roy_lichtenstein_hopeless1.jpg"><img class="alignleft size-full wp-image-451" title="roy_lichtenstein_hopeless1" src="http://coachingteams.eu/blog/wp-content/uploads/2010/09/roy_lichtenstein_hopeless1.jpg" alt="" width="150" height="147" /></a>Druhýkrát v živote ma navštívila bezradnosť. Prišla zase neohlásene, vo  veľkom štýle. Rozleteli sa dvere a ona natešene roztiahla ruky, ako by ma chcela  objať a povedala (spôsobom akým sa zdravia starí priatelia po rokoch): “Dlho sme  sa nevideli!” a začala sa šielene smiať.<br />
Keď som ju zbadal, oči sa mi zaliali  slzami a hlava mi spadla do rúk. Prišla až úplne predo mňa a povedala mi: “Sprav  mi kávu”<br />
Tak som vstal a postavil som na vodu.<br />
Spýtal som sa: “Ako dlho sa  zdržíš?”<br />
“To záleží len na tebe. Len na tebe.”<br />
Nevedel som s ňou bojovať  (mal som s ňou vobec bojovať?). Zalial som jej kávu a ešte som ju ponúkol  keksami. Len sa usmiala.<br />
“Bol som šťastný” hovorím.<br />
A ona: “Ja  viem.”<br />
“A už nie som” vzdychol som.<br />
A ona: “Ja viem.”<br />
“Čo si robila  celý ten čas, čo sme sa nevideli?” spýtal som sa zo zvedavosti.<br />
A ona:  “Navštevovala som ľudí, ktorí ma volali a rozdávala som im svoju lásku. Najprv  ma nechceli ľúbiť, ale časom si zvykli. Vyhnala som z nich to, čo ich  trápilo.”<br />
“Aj mňa niečo trápi” zveril som sa jej.<br />
A ona: “Inak by som tu  nebola. Počula som tvoje trápenie ako letí svetom a prišla som ti pomôcť  zabudnúť.”<br />
“Ale ja nechcem zabudnúť,” povedal som sklamane.<br />
Len rozhodila  rukami, ticho pokrútila hlavou na znamenie porozumenia a významne sa na mňa  pozrela.<br />
“Myslím, že už si dopila” hovorím jej rázne.<br />
Nechcela sa dať:  “Nie to bude na dlho, ostanem tu s tebou.”<br />
Už som sa s ňou nechcel rozprávať,  už som sa s ňou nechcel zaoberať. Vzal som jej kávu z rúk a hodil ju do  drezu.<br />
Zľakla sa. Chytil som ju za vlasy a ťahal som ju k dverám. Kričala,  trhala sa a škriabala. Otvoril som dvere a vyhodil som ju z môjho tela. V ten  deň som zmenil svoj osud.</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://coachingteams.eu/blog/?feed=rss2&amp;p=450</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>

